Záleží na každé větě?

Myslím si, že ano. Věta je základní buňka literárního díla, a když jsou nemocné i samy buňky…

Jistě, uplést zápletku je neméně důležité. V žánrové literatuře SF&F se navíc cení fantazie – co nového člověk dokáže vymyslet –, jenže… když o tom neumí vyprávět? Měl by Homér úspěch, kdyby koktal?

Možná ano, možná ne. Mám pocit, že u nás se spisovatelským neduhům daří. Vezměte si překlady.

Když v knize, která dostala cenu Akademie SFFH za nejlepší překlad, najdu jasnou překladatelskou chybu hned v prologu, tedy na první straně… Když převod vysoce ceněné autorky, která má na kontě desítky knih, vypadá natolik nesrozumitelně, že si někde okolo str. 45 musím stáhnout z Amazonu originál, abych vůbec pochopil, o čem postavy mluví (a v originále je to samozřejmě srozumitelné)… Co pak?

Pak se třeba začnu pídit po věhlasné Ceně Karla Čapka, udělované fandomem, neboť každý ví, že ta se uděluje jenom těm nejlepším. (Nezapomeňte, že jsem outsider. Před třiceti lety jsem oceňované autory moc číst nedokázal, ale doba jistě pokročila.) A tak jdu a seženu si nedávno oceněnou knihu. A co čert nechce, otevřu ji a oči mi přistanou na větě:

"Promiň," zašeptala, ale nadšení jí stále prýštilo z očí.

A tak vím, že doba nepokročila. Nechci nijak hanit toto dobrodružné žánrové čtení (proto z něj taky uvádím jen jednu větu), ale soudím, že Karel Čapek by takový text jen těžko dočetl.

Karel Čapek vykružoval své věty na jinačím soustruhu, milé děti, na nástroji hebkém jako chloupky kočičky, a přece tvrdém jako bílé zoubky pejska. Karel Čapek byl spisovatel.

 

(11. 6. 2014)

NAHORU