Je literární dílo hologram?

Jeden poněkud mysteriózní výklad pojmu "hologram" počítá mezi jeho základní vlastnosti tuto: "celek obsahuje vědění každé části a každá část obsahuje vědění celku". Aniž bych se chtěl dostat do nějakého sporu s fyziky, budu o literárním díle uvažovat jako o holografickém právě v tomto smyslu. Obsahuje malý kousek literárního díla vědění o něm samém jakožto o celku?

Podle mě ano. Z pouhé jediné věty, jediného odstavce můžete často určit autora, pokud má dostatečně vyhraněný styl. A z jedné věty či jednoho odstavce také zjistíte leccos o kvalitě a povaze díla. Často se mi stává, že otevřu neznámou knihu někde uprostřed a po pár větách vím spoustu věcí o ní i o autorovi. (Jenže ty věci, které vím, se nedají lehko sdělit. Je to velmi koncentrovaná informace.)

Souvislý tok slov představuje cosi jako tkáň, onu tkáň, o které tak skvěle píše Bradbury ve "Fahrenheitovi": kniha musí mít póry! A některé knihy póry skutečně nemají, jsou plastové od začátku do konce. Jiné se zatřpytí tu i tam jako motýlí křídla a tím vám odhalí povahu celku.

V rámci holografických představ o knihách se mi často stávalo, že jsem si pod názvem románu vykouzlil jeho atmosféru, celý úžasný příběh… který mě pak někdy zklamal, protože nebyl tak skvělý jako jeho název.

Mohl autor udržet atmosféru, kterou ve mně tím názvem vyvolal? Dokázal bych já sám dopsat k jeho názvu dílo, které jsem si pod ním představoval původně? Vyvolat všechny části své představy z úlomku, jímž ten název byl? Jak těžké by to bylo?

Nevím. Kdo se jednou pustí do riskantní vědy o hologramech bytí, nemůže si být už nikdy ničím jist. Je ztělesněnou otázkou, je psancem balancujícím na hranici mezi světlem a tmou a vyvolávajícím interferenční vlny slov.

 

(25. 9. 2014)

NAHORU