Intenzita taví žánry

"Literatura je jakékoli psaní, které dosáhne dostatečné intenzity, aby žhnulo vlastním žárem."

"Nešlo mi o víc než to, že jsem si chtěl hrát s fascinujícím novým jazykem... nezáleželo mi na tom, jaký žánr dělám."

"Čerta záleží na tom, o čem román pojednává; jediná krásná próza kdykoliv a kdekoliv je ta, která čaruje slovy; námět je pouze odrazový můstek pro spisovatelovu imaginaci."

Autorem všech těchto výroků je génius slova Raymond Chandler. Člověk na něj pomyslí kdykoli, když na svých toulkách webem narazí kupříkladu na slečnu, která se svěřuje asi takto: zkusila jsem, holky, psát tedlecten New Weird, a myslím, že se mi to asi jako fakt podařilo. I když tomu žánru eště tak docela nerozumím.

I chce se člověku v tu chvíli křičeti: Slečno! Ani nemůžete! Sobě musíte rozumět! Sobě, a ne žánru!

Neboť, co je mi známo, New Weird vzešel z lidí, kteří dosáhli v psaní takové intenzity, že pro ně hranice žánrů přestaly víceméně existovat. Pak ovšem museli to, co dělají, nějak pojmenovat, a tak tomu dali obchodní název New Weird.

Intenzita celkem vyžaduje odvahu. Až jí budete mít tolik, že z vlastního vnitřního popudu nazvete Tolkiena "boulí na prdeli fantasy" (China Miéville), budete na té správné pozici pro stvoření nového Nového Divného, drahoušku.

Kopírovat jenom vnější žánrovou formu, to je cargo kult.

Skutečná kouzla vycházejí zevnitř, z hlubin, z výhně života.

 

(24. 11. 2014)

Překlad citátů z Chandlera: Josef Škvorecký v doslovu k Vysokému oknu

NAHORU