V břiše Leviathana II.

Cizinec, sedící u ohýnku před hradbami tajemného města, má mnoho námětů k přemýšlení. Rozjímá o tom, jakým způsobem členové onoho prazvláštního kmene píší, a zdá se mu, že všichni tak nějak podobně stavějí věty a řadí slova, všichni si vybírají stejná témata, ba dokonce se občas střídají v psaní příběhů jednoho a téhož hrdiny. Zkrátka, věc se mu jeví tak, že

3. Fandom podléhá nákazám

V tak malém kmeni se přece musí trendy šířit jako virózy. Řekne se "steampunk" – a všichni zkusí steampunk. Řekne se "sprostá slova" – a všichni zkoušejí sprostá slova. Kolektivní mysl. Je to ostatně možné jinak, když všichni žijí v jednom městě? V jedné velrybě?

Ó, jak hluboké bývají webtůně plné virálních vírů, odkud se nelze vymanit a bytosti v nich tonou každé ráno zas a zas. Sledovat, co kdo napsal, co kdo řekl, co kdo vyhlásil za soutěž…

Představme si "novou tvář", jak píše do soutěže: píše v termínu, který jí dají; píše pro lidi, které nejspíš osobně zná; pravděpodobně ví, jaké povídky se cení, jaké byly ohodnoceny loni a předloni. De facto ví, co se po ní žádá. A musela by mít hrozně pevnou vůli, aby nepodlehla moci podvědomí a nesnažila se psát právě to. (Možná se však proudu, který strhává její psaní určitým směrem, ani bránit nechce, ba naopak.)

I samotný přístup k žánru a k češtině může být nakažlivý. Pokud (čirou náhodou) zacházejí renomovaní autoři s češtinou nevalně, těžko čekat, že ostatní na tom budou líp. Někdy zase ti, kdo překládají z angličtiny, zavlékají do knih cizí vazby a krkolomné konstrukce a z toho se pak stává fandomový jazykový standard.

Tak uvažuje zadumaný poutník u ohýnku a my vidíme, že jeho myšlenky jsou čím dál temnější. Je to asi tím, že ohýnek dohořívá a poutník sám tone ve tmě. Vnitřním zrakem nyní patří na

4. Fandom pod knutou prodejů

Každý autor chce prodávat, to je pochopitelné. Už samotný počet čtenářů mu napovídá, že jeho poselství bylo přijato. A peníze pak znamenají pro autora tvůrčí svobodu.

Opravdu?

Cizinec si povšiml, že nejprodávanější autoři jsou skutečně velmi šikovní, píšou dobře, ale věnují se – ach! – ne literatuře, nýbrž žánrovému čtení. Zatímco literatura povznáší mysl a duši, žánrové čtení jen podráždí dobrodružné pudy a hlavou vůbec neprojde. Vzdali se tito autoři své tvůrčí svobody, aby vydělali peníze, anebo je lehkost a plochost jejich svobodou?

Situace je o to bizarnější, že ti, kdo se snaží nalévat do lahví žánru "pravou literaturu", zase často nezvládají řemeslo.

A jsou tedy fandomoví čtenáři (masově nakupující dobrodružné čtivo) natolik nedospělí, anebo je na trhu tak málo dobré žánrové literatury, kterou by ocenili?

Kromě toho je tu pár autorů mimo fandom – představme si je jako vzduchoplavce nad městem – které tam dole jaksi nikdo nevnímá. Možná definují žánr šířeji, než je zvykem. Snad je to tím, že jejich knihy vycházejí v nežánrových nakladatelstvích a nemají křiklavé obálky?

Ohýnek dohořívá a uhlíky žhnou nocí. Cizinec netouží vrátit se do břicha Leviathanova, neboť, jak se zdá, vůbec nepochopil, jak to v něm funguje, a nebo to naopak pochopil až příliš dobře.

Odchází do tmy a

!

radostně větří vítr pustiny.

 

(29. 11. 2014)

NAHORU