Slušný člověk nepíše

"Buďme struční. Svět je přelidněn slovy."

Geniální Stanisław Jerzy Lec tohle napsal nevímkdy, ale zemřel už roku 1966. Od té doby se celková situace milionkrát zhoršila.

Každý den, každý týden, měsíc a rok vychází na planetě tolik knih - - - a k tomu novin a magazínů - - - a popíše se tolik zářících internetových stránek - - - že slušný člověk vidí jenom jedno řešení: mlčet.

Nepsat.

Jenže pak hned spěchá světu sdělit, jaký je hrdina, když nepíše.

 

Kdepak, ty pravé hrdiny nikdo neuslyší, nepřečte. Ti mlčí.

Občas mi chodí lákavé e-maily, které nabízejí: "Vydáme vám knihu – již od tří kusů!"

Prosím vás, ještě tak knihu! Tfuj!

Všiml jsem si, že dneska hodně lidí připojuje za své jméno titul "spisovatel". Když pátrám, co jsou zač, zjistím, že jim vyšla nějaká ta knížečka pro děti nebo povídání o hradech a zámcích, co já vím.

No prosím.

V dnešní době slovo "spisovatel" nemá jaksi váhu. Možná tak ještě, kdyby vám knihu vydal váš zapřisáhlý nepřítel, proti vlastní vůli – nemohl by si pomoci, bylo by to tak dobré, že by to musel vydat - - - Utopie.

"Kdo řekne dvaceti slovy, co lze říci deseti, ten je schopen i všech ostatních špatností." (Giosuè Carducci)

No právě.

 

Stanisław Jerzy Lec byl v koncentráku odsouzen k smrti za pokus o útěk. Když si před očima strážce sám vykopal hrob, zabil strážce lopatou a uprchl. Tomu říkám aforista, vážení.

 

(5. 12. 2014)

NAHORU