Prokletí internetu

Nejsou to nijak nové myšlenky, ale hodí se mít je sepsané.

1. Co budeme dělat, až nebude internet?

Závislost. Má někdo plán B pro den, kdy se rozplynou cloudy? Internet může zmizet nebo být omezen z důvodů politických (jako v Číně) nebo ekonomických. Podle (studie z roku 2011 potřebujeme na provoz té srandy asi 2 % námi spotřebované energie vůbec, což dělá něco mezi 100 a 300 GW (miliardami Wattů).

2. Čím víc informací, tím míň víme

Existuje taková nepřímá úměra? Toto prokletí se jmenuje zahlcení. Chybí nám třídící nástroje ke zpracování té záplavy. Individuální řešení situace se mohou lišit případ od případu.

Jiný aspekt: selektivnost. Ne všechno, co je na internetu, vědí všichni. Většinou všichni vědí hlavně to, co je v televizi.

3. Když všichni křičí, není slyšet nikoho

To je převrácení předchozí kletby opačným směrem (nejen, že je příliš mnoho informací ke vstřebání, ale zároveň se každý ještě snží do toho mumraje přispět). Viz například situace kolem self-publishingu – každý může vydat svou knihu a hodit ji do moře miliardy jiných knih. Ale jaký to má smysl?

Když se na to podíváme pod drobnohledem, nevypadá to jako chaos, ale jako mnoho sítí položených přes sebe. Nečtete všechny knihy, ale jen ty, které vám někdo doporučí – a tím se stáváte součástí sítě lidí, které znáte. Možným prokletím je uzavření v jediné síti. (Často ale býváme uzavřeni i v síti vlastního života, myšlení, takže to je vlastně jen digitalizace těchto faktorů.)

4. Když jsme všude, nejsme nikde

Pokud spravujete zároveň účet na Facebooku, LinkedInu a GooglePlusu, plus twittáte na twitter, máte můj obdiv. Já nedělám ani jedno z toho, protože bych neměl čas už na nic jiného.

Zdá se mi, že trpí nejenom soustředění, ale taky se devalvuje slovo.

Důsledkem prokletí internetu je i to, že tento příspěvek byl jen velmi letmo nahozen a nejspíš tak i navždy zůstane.

 

(17. 12. 2014)

NAHORU