Vonnegut

Pokud máte rádi Kurta Vonneguta (1922—2007), asi vás taky potěšila jeho poslední kniha Muž bez vlasti (A Man without a Country, 2005). Česky vyšla roku 2007 a je úžasná (i v češtině!)

Tedy, jak pro koho. Určitě nepotěšila žádného vzorného hocha, který urputně věří, že G. W. Bush (a každý americký prezident) je a musí být v jádru dobrý člověk. Ale mě potěšila velmi.

Je totiž pěkné číst nejprve o Jatkách číslo 5 a pak číst o věcech, jichž jste současníky, a zjišťovat, že Vonnegut má na různé historické situace stále stejný metr. Že jeho oceány bezbřehého sarkasmu a soucitu nevyschly ani po osmdesátce. Že by byl nepohodlný v jakémkoli politickém režimu, protože se na lidské bytosti dívá především jako na lidské bytosti, tečka.

Jako malý hold KV zde vypouštím do světa kus jeho hesla z anglické Wikipedie, oddíl "Politika", s vynecháním úvodních odstavců. Česká verze, všechna čest, toto heslo převzala také, ale není úplně košer přeložené a není tam úplně všechno, co je v angličtině. Tady ano:

Wikipedia.org (EN) — heslo Kurt Vonnegut

Ve sloupcích, které psal pro magazín In These Times(1), se pustil do útoku proti administrativě George W. Bushe a válce v Iráku. "Když řeknu, že naši vůdcové jsou šimpanzi opilí mocí, vydávám se tím snad v nebezpečí, že zruinuji morálku našich vojáků, kteří bojují a umírají na Středním východě?" napsal. "Jejich morálka, tak jako tolik těl, je už stejně rozstřílená na hadry. Zachází se s nimi (a to jsem já nikdy nezažil) jako s hračkami, které dostalo nějaké bohaté děcko k Vánocům." Magazín také citoval Vonnegutův výrok: "Jediný rozdíl mezi Hitlerem a Bushem je v tom, že Hitlera zvolili."

V interview z roku 2003 Vonnegut řekl: "Osobně mám pocit, že naši zemi, za jejíž Ústavu jsem bojoval ve spravedlivé válce, mohli zrovna tak uchvátit Marťani a umělí zombies(2). Někdy si přeju, aby se to bylo stalo. Co se ovšem stalo doopravdy, je to, že byla ovládnuta prostřednictvím toho nejušmudlanějšího, nejgrotesknějšího puče, jaký si lze představit, puče ve stylu Keystoneských strážníků. A ti, kdo nyní spravují federální vládu, jsou mizerní studenti z horních deseti tisíc, kteří neznají dějiny ani zeměpis, plus nepříliš se maskující bílí šovinisti, aka 'křesťani', a dále, což je nejděsivější, psychopatické osobnosti, neboli 'PO'." Když byl na začátku tohoto interview tázán, jak se mu vede, odpověděl: "Můžu se zbláznit z toho, že stárnu, a můžu se zbláznit z toho, že jsem Američan. Kromě těchhle dvou věcí je to fajn."

Na volby v roce 2004 nepohlížel příliš optimisticky. K Bushovi a Kerrymu řekl, že "bez ohledu na to, který z nich vyhraje, budeme mít prezidenta z party "Lebka s hnáty"(3), a to v době, kdy se zčistajasna v lebku s hnáty mění celé druhy obratlovců kvůli tomu, jak jsme otrávili půdu, vodu a ovzduší."

V roce 2005 dělal s Vonnegutem interview David Nason pro deník The Australian (4). Během rozhovoru zavedl Nason řeč na téma války a zeptal se Vonneguta: "Chováte nebo choval jste nějaký pocit nepřátelství vůči těm, kdo vás zajali?" na což Vonnegut odpověděl: "Vůbec ne. A považuji kohokoli, kdo je vojákem v jakékoli armádě, jež vede válku, za svého bratra." Když byl otázán, zda považuje za vojáky i teroristy, Vonnegut odpověděl: "Považuji je za velmi statečné lidi, ano." Když na něj reportér dál tlačil, Vonnegut odpověděl citátem verše z Horatiových Ód: "Je příjemné a vznešené – příjemné a úctyhodné, soudím já – zemřít za to, več věříte." Nato se jej Nason zeptal: "Jenže teroristi věří v pokřivený náboženský balast, není-liž pravda? Takže to určitě nemůže být správné, ne?"(5) Na což Vonnegut odpověděl: "Inu, oni umírají za svou vlastní sebeúctu. Připravit někoho o sebeúctu, to je hrozná věc. To je, jako kdyby vaše kultura nebyla nic, vaše rasa nebyla nic, vy sám byste nebyl nic."

Nasona Vonnegutovy poznámky urazily a popsal jej jako starce, který "už nechce dál žít... a jelikož nenachází nic, co by stálo za to, aby žil, shledává obhajování teroristů jaksi zábavným." Vonnegutův syn Mark odpověděl na tento článek v úvodníku The Boston Globe(6), v němž vysvětlil důvody "provokativní pózy" svého otce a prohlásil, že "Pokud tito komentátoři dokážou tak zásadně nepochopit a podcenit anglicky mluvícího třiaosmdesátiletého starce, který mluví absolutně bez servítků a má za sebou značně rozsáhlé a veřejně publikované doklady o tom, že říká přesně to, co si myslí, pak bychom se možná měli obávat, jak dobře dokážou pochopit nepřítele, kterého nejsou schopni ani pojmenovat." V interview pro Rolling Stone z roku 2006 se uvádí: "...není nijak překvapivé, že na válce v Iráku opovrhuje úplně vším. Zaúpí už při pouhé zmínce, že v tom, co on považuje za zbytečný konflikt, zahynulo přes 2500 amerických vojáků. 'Namouduši, přeju si, aby byl prezidentem Nixon,' hořekuje Vonnegut. 'Bush je takový tupec.' "

Ačkoli Vonnegut zůstal až do konce disidentem, o vyhlídkách umělců ovlivnit svou mocí nějakou změnu k lepšímu měl spíše pochmurné mínění. "Během války ve Vietnamu," pravil v rozhovoru z roku 2003, "byl každý vážený umělec v téhle zemi proti válce. Bylo to jako laserový paprsek. Všichni jsme byli namířeni do stejného směru. Ukazuje se však, že síla této zbraně je rovná síle šlehačkového dortu upuštěného z výšky asi dvoumetrového žebříku."

 


(1) In These Times – chicagský socialistický čtrnáctidenník vycházející od roku 1976, mezi jehož přispěvatele patřili/patří např. Herbert Marcuse či Noam Chomsky.

(2) "body snatchers" = zloději mrtvol; pravděpodobně je však míněn jiný význam tohoto slova. Ve stejnojmenné sci-fi novele Jacka Finneyho z roku 1955 napadnou Zemi mimozemská semena, z nichž vyrůstají dokonalé kopie (body snatchers) spících lidských jedinců, jejichž původní těla se poté promění v prach. Novela byla celkem čtyřikrát zfilmována.

(3) Skull and Bones, tajný studentský spolek na univerzitě v Yale.

(4) The Australian – největší australský deník, vycházející od roku 1964.

(5) Může jít o narážku na to, že Vonnegut označoval sám sebe vždy za volnomyšlenkáře, skeptika, humanistu, agnostika a ateistu.

(6) The Boston Globe – americký deník, vycházející v Bostonu od roku 1872

 

(20. 1. 2015)

NAHORU