Vystřelené mozky

Existuje takový trend v českém žánrovém psaní. Místo dlouhého vysvětlování krátká ukázka (jedna z mnoha a mnoha):

Když nás míjelo pár lidí, padlo z mé strany rozhodnutí, že zjistím, jakými schopnostmi tahle zahraniční krysa oplývá. Naštěstí do nás trochu vrazili, což mi napomohlo k prudké otočce, při které byl Herr Němec nakopnut do kolene. Sice vystřelil, ale ukázalo se, že ne do mě. Budou muset znovu vymalovat, protože mozek asi pětadvacetileté dredaté slečny na zdi není zrovna reprezentativní. Němčour chtěl vystřelit znovu, ale jelikož jsem svůj loket blíže seznámil s jeho bradou, trochu mu sklaplo.

(Jan Urban: Pragocalypsa: Strážci brány, Beletris 2014 – okopírováno z ukázky na webu)

Bradbury napsal ve Fahrenheitu: "Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají."

[Mimochodem, skvělá kniha, mocné proroctví.]

Jen absolutní lůzr, jako jsem já, musí v takovém případě myslet na tu dredatou slečnu, která se mihla ve vedlejší větě. Co byla asi zač? Zajímá mě víc než hlavní hrdina… Jenže autor se podružnostmi nezdržuje. Je třeba roztáčet xenofobně-brutální mozkový mlýn. A kdyby šlo jen o národní šovinismus:

Klečím na rákosníkovi, jednou rukou mu páčím sanici a druhou trhám jazyk.

Pouhé čtyři metry od další rákosnické hlídky, která o mě nemá tušení. Není nad trochu adrenalinu po ránu.

Jazyk je horký a klouže. Prsty mám mokré od slin. Rákosník se zmítá, poulí oči, jeho ruce šátrají po olejovitém flecktarnu mé uniformy. Slyším, jak nehty skřípou po polymetalických vláknech. Skrz listí vidím druhou hlídku; zapaluje si marlboro a ospale civí k lodi.

...

Zatímco nepřítel kloktá krev a snaží se vydat nějaký zvuk, zběžně si tu věc ve své ruce prohlédnu: další slizký žvanec s černomodrým kořenem. Kdysi jsem uvažoval, že bych si z jazyků vyrobil náhrdelník – ten s uřezanýma ušima měl každý druhý, tak proč nebýt originální?

(Štěpán Kopřiva: Aktivní olovo, in: Aktivní kovy, Crew 2014)

Vysvětlující poznámka: "rákosník" v tomto románu neznamená to, co si myslíte. Scéna se odehrává v budoucnosti a na jiné planetě. Jenže, záleží na tom?

Z čistě právního hlediska ano. Autor nemůže být obviněn z šíření rasové nenávisti. Jinak je to myslím jedno.

Jste-li Čech jako poleno (s hlavou jako koleno), zajisté oceníte potměšilý způsob mluvy, kdy se autor neustále pošklebuje a spiklenecky pomrkává:

Za mě všechno píšou děti přikované k notebookům v podzemních fabrikách v indickém Bengalúru. Ostatně jako za většinu českých spisovatelů. Ne že bychom tedy chtěli, ale je to naše morální povinnost. Těch dvacet korun za knížku, co jim posíláme, může totiž pro ta nebožátka znamenat rozdíl mezi životem a smrtí hladem. A je naše morální povinnost, aby jich zemřelo co nejvíc.

(Rozhovor se Štěpánem Kopřivou na Aktuálně.cz, 19.12.2014, zde)

Jasně, že to nemůže myslet vážně! To všechno je jedna velká sra-a-nda! Abychom naštvali "intelektuály a umělce". A nevěřili byste, kolik lidí tímhle způsobem pobavíte:

Je to prostě oddechové čtení, ve kterém místo kytiček a srneček poskakují vnitřnosti smíchané s olovem. Někdy prostě na slaďárnu nálada není.

*

…královsky se pobavíte a zapomenete na jakýsi nepsaný kodex cti, protože škodolibě se smát cizímu neštěstí, to se přece nedělá. Pokud chcete něco stylového a oddechového, jsou Aktivní kovy tou správnou volbou.

*

Čtenář bude občas až šokovaný, co všechno a hlavně jakým způsobem lze zabít. Ženy nebo důchodci… všechna tabu jsou pryč. Autor vykresluje barvitý svět ultranásilí bez zábran, a to s jediným cílem – pobavit čtenáře. Násilí není samoúčelné, ale parodické. Slouží jako pointa i prostředek.

*

(Z recenzí na Aktivní kovy Štěpána Kopřivy.)

Zvlášť poslední recenzent je hlava. Hlava s mozkem. "Barvitý svět ultranásilí…" – "Násilí není samoúčelné, ale parodické." – Co paroduje tohle násilí? Uherský Brod?

Ale já vím, děti. Tatínek se na vás nezlobí. Taky viděl Tarantina.

(Čím to, že se na jeho filmy dá dívat? Že by s tím uměl pracovat a dělal něco víc, než donekonečna vrstvil na sebe hlášky? Nebo je porno lepší vidět než číst?)

A nepochybuji o tom, že povstane-li v Čechách z bahna společnosti mocný zombie-Hitler, autoři vystřelených mozků pomašírují na té správné straně.

(Ale která to vlastně bude?)

Cynický škleb.

 

(14. 5. 2015)

NAHORU